Jakožto profesionální hudebník občas dostanu otázku: co byste doporučil k poslechu těm, kteří s klasickou hudbou začínají - tak, aby je to spolehlivě "chytlo"? V tomto článku proto nabízím nějaké tipy s krátkým komentářem.
Seznam největších hitů
Pokud vás láká vážná hudba a nevíte kde začít, zkuste seznam “největších hitů”, který najdete v nejrůznějších playlistech na Spotify, Youtube a jiných platformách. Všechno to jsou prověřená a kvalitní díla, jde jen o to, najít si styl a zvuk, který vám bude vyhovovat a zaujme vás "na první dobrou". No a postupně pak můžete objevovat a učit se mít rád i ty ostatní.
Znáte to: vaším nejlepším přítelem se stane člověk, kterému jste ze začátku nerozuměli, nebo vás vyloženě štval!
Mozartem nic nezkazíte
Mladší děti - tak mezi 1. a 6. třídou - upřednostňují samozřejmě živější hudbu, zvláště z období klasicismu (1750 - 1820). Zde samozřejmě vítězí W. A. Mozart, u něhož je zajímavý i jeho životní příběh “zázračného dítěte”, jeho excentrická až infantilní povaha, problémy s autoritami a jistě i předčasná smrt opředená legendami. Ale i J. Haydn, který napsal neuvěřitelné množství symfonií, a jiní méně známí klasicistní skladatelé (mezi nimiž jsou mnozí Čechové - J. Mysliveček, J. V. Stamic, A. Rejcha) vás mohou zaujmout.
Klidně začněte tou nejznámější Mozartovou skladbou, totiž Malou noční hudbou: melodie jsou tak chytlavé! - a přitom se už na těchto krátkých větách můžete naučit vnímat klasické formy, které pak používají další skladatelé při vytváření mnohem delších a náročnějších hudebních ploch. Vděčné jsou také jeho klavírní, příp. houslové koncerty, jejichž aristokratická elegance vám pomůže smýt ze sebe každodenní nánosy civilizačního stresu. Ostatně, poslech Mozartovy hudby může mít pozitivní vliv na snížení stresu a zlepšení kognitivních funkcí. Tento jev se často označuje jako "Mozartův efekt". Některé studie poukazují na to, že poslech Mozartovy hudby může zlepšit krátkodobou prostorovou orientaci a mentální výkon, ačkoli tyto účinky nejsou univerzální a neplatí pro každého.
Beethoven: od melancholie k energii
Trochu složitější je to s Beethovenem, který je přece jen více “emo”, tudíž vhodnější pro trochu vyspělejší děti. Oblíbené jsou klavírní sonáty, z nichž nejznámější je drásavě melancholická první věta tzv. Mondscheinsonate - “Sonáty měsíčního svitu”. Jiné sonáty, jako třeba Appasionata nebo Patetická zase zaujmou svou energií svých rychlých vět - dobrý způsob, jak dát výraz vlastní frustraci či vzteku (však jistě znáte Beethovenovu podmračenou podobiznu)! Mezi symfoniemi vítězí asi Osudová (tedy symfonie č. 5) se svým populárním bušícím motivkem - sám jsem ji v jedenácti letech “sjížděl” z desky skoro denně. Devátá symfonie má sice svoji “Ódu na radost”, další memetickou melodii, ale jako celek je poměrně dlouhá a náročná. To bych spíš doporučoval svěží první nebo odlehčenou sedmou.
Vivaldi a Bach: klasická hudba pro všechny
Vivaldiho Čtvero ročních dob je jistě nebezpečně “provařená” záležitost, ale na druhou stranu - tuto skladbu (přesněji řečeno cyklus čtyř houslových koncertů) by měl znát opravdu každý, podobně jako by měl každý Čech znát Smetanovu Mou vlast, nebo alespoň první čtyři části. (Schválně, které to jsou? Správnou odpověď najdete na konci článku.) Vivaldi perfektně kombinuje melodické nápady, virtuózní pasáže sólisty a zvukomalebné efekty (zpěv ptáků, vlnění listů, letní bouřka, zimní vánice).
Potom je tu J. S. Bach – barokní „otec klasické hudby“, podle mnohých nepřekonatelný a nepřekonaný. Pokud se vydáte cestou klavírního repertoáru, sami klavíristé obvykle začínají hrou skladeb z jeho sbírky pro druhou ženu Annu Magdalenu Bachovou. Skladby v této knížce jsou melodicky půvabné a nekomplikované, pocházejí částečně přímo od Bacha a částečně od jiných barokních skladatelů té doby (syn C. P. Bach nebo G. P. Telemann). Klavíristé pak pokračují přes dvouhlasé invence a tříhlasé sinfonie směrem k Temperovanému klavíru, cyklu preludií a fug pro všechny tóniny. Tento typ skladeb je ideální pro ty, kteří vnímají hudbu spíše abstraktně – pozorují ji a procházejí jako krajinou, která ve vás ale zároveň vyvolává emoce.
Klavír a jeho romantičtí hrdinové
„Když už jsme u klavíru, stojí za to zmínit, že klavírní zvuk je pro začátečníky často nejpřijatelnějším médiem. Mnoho lidí například nemá rádo zvuk sólových houslí, ale violoncello snáší lépe, pravděpodobně proto, že hraje v hlubší poloze. V playlistech pro začátečníky se často objevuje známé Bachovo Preludium G dur ze suity pro sólové violoncello. Klavír zní dynamicky vyváženě, jeho zvuk je ušlechtilý, ale zároveň dokáže i zabouřit. Díky pedálu, který umožňuje přeznívání strun, je schopen vyvolat nálady připomínající rozpité barvy pastelů či akvarelů. Tyto možnosti naplno využívají klavírní skladby romantických virtuosů, jako je F. Chopin (zkuste některou z jeho slavných polonéz nebo melancholických balad) a F. Liszt (koncertní etudy nebo Liebesträume). Také jejich předchůdci F. Schubert a R. Schumann mají mnoho pěkných, melodických a stručných skladeb, často s mimohudebním námětem (například Schumannovy Kinderszenen, tedy „Scény z dětského života“).“
Orchestr v duchu italského temperamentu a ruské romantiky
Pokud máte rádi italský temperament, měla by se vám líbit hudba G. Rossiniho, úspěšného operního skladatele první poloviny 19. století. Nemáte-li rádi operní zpěv, nevadí - zkuste předehry k jeho operám (např. Italka z Alžíru, Lazebník sevillský nebo Vilém Tell). Jejich energie vás nakopne jako poctivé italské ristretto po ránu.
Co se orchestrálního zvuku týče, zajímaví jsou ruští romantičtí mistři:
P. I. Čajkovskij napsal několik slavných symfonií, ale také klavírní koncert b moll s proslulým grandiózním začátkem. Oblíbené jsou také jeho balety – Labutí jezero, Louskáček, Spící krasavice – jejichž hudbu lze poslouchat i samostatně, bez nutnosti sledovat taneční provedení.
N. Rimskij-Korsakov napsal v roce 1888 působivou orchestrální skladbu Šeherezáda, inspirovanou příběhy Tisíce a jedné noci. Dílo představuje ideální propojení výrazných melodií s Rimského neomylným citem pro orchestrální barvy. Mimochodem, skladbu použila začátkem 70. let slovenská art-rocková skupina Collegium musicum jako předlohu pro svoji Suitu po tisíce a jednej noci – jeden z nejpřesvědčivějších pokusů o transformaci symfonické hudby do rockového soundu. (Můžete porovnat, která verze se vám líbí víc.)
Musorgského Obrázky z výstavy byste mohli znát z hodin hudební výchovy: původně klavírní cyklus, inspirovaný výstavou obrazů předčasně zemřelého přítele, je dnes známější v orchestrální verzi M. Ravela. (Tento cyklus existuje i v rockové verzi od amerických Emerson, Lake and Palmer.) Další Musorgského strhující orchestrální kompozicí je Noc na lysé hoře, zpodobňující sabat čarodějnic o svatojánské noci.
Debussy: Hudební impresionismus místo napudrované klasiky
Mnoha lidem může Mozart nebo Bach připadat příliš zastaralý, muzeální, „napudrovaný“. Ať zkusí třeba Debussyho! Jeho klavírní skladby nejsou dlouhé a představují v podstatě moderní přístup k harmonii a melodii. Často v nich najdeme prvky zvukomalby – Debussy vykresluje atmosféru potopených katedrál nebo parků zalitých měsíčním svitem. Ne nadarmo bývá řazen k impresionismu, původně malířskému stylu, založenému na působení barevných skvrn.
Ponořte se do symfonií Gustava Mahlera
A pokud se chcete do hudby skutečně ponořit a emocionálně se v ní doslova „vymáchat“, není nic lepšího než pozdně romantické symfonie Gustava Mahlera, jihlavského rodáka působícího na přelomu 19. a 20. století především ve Vídni. Tyto dlouhatánské symfonie, psané pro velké orchestrální obsazení, v sobě nesou neuvěřitelné rozpětí emocí, nálad a barev – od jednoduchých lidových popěvků (v 1. symfonii můžete slyšet kousek nefalšované dechovky!) přes drásavé momenty a dojemná, něžná místa až po extatická finále s dechberoucím náporem zvuku (který je ovšem nejlepší zažít naživo). Mahler sám chtěl, aby jeho symfonie „obsáhly celý svět“, což se mu podařilo jako málokomu v dějinách hudby.
Soundtracky: Umění nebo hudební fastfood?
Závěrem malé zamyšlení. Pro mnoho lidí mohou představovat bránu do světa vážné hudby soundtracky k filmům a počítačovým hrám. Je to příjemná cesta, protože nemusíme přemýšlet, „o čem“ ta hudba je – to je jasně dané zvenčí, obsahem filmu nebo hry, a jednotlivé části jsou krátké. Takto soundtracky podporují určitou posluchačskou pasivitu. Můžete namítnout, že tento princip, kdy hudba znázorňuje něco mimohudebního, známe i z dějin vážné hudby – co třeba Vltava? Sám skladatel nám dává „návod k použití“, tzv. program: podrobně popisuje všechny epizody, jimiž říční (a hudební) proud na své cestě od pramene k ústí prochází.
To je jistě pravda, ale Smetana zároveň mistrovsky staví celou zhruba dvanáctiminutovou skladbu na jednom motivu, který na konci jen tak mimochodem propojí s další skladbou z cyklu. Skladatelé filmové a herní hudby také pracují s opakujícími se motivy, nepotřebují však psát delší hudební útvary, takže se spokojí jen se základními obměnami těchto motivů, případně efektními kontrastními střihy. Často také upadají do známých zvukových klišé, těžících především z hudby romantismu (např. „dramatické“ údery bubnů, „hrdinské“ žestě, „plačící“ hoboj nebo klavír, „epické“ sbory atd.). Nechci tento typ hudby jen kritizovat, i zde se najdou mistrovská díla, jen mám pocit, že příliš často sklouzává k pouhému „hudebnímu fastfoodu“...
Kouzlo vážné hudby můžete objevit v každém věku
Cesty k tomu, jak si zamilovat klasickou hudbu jsou mnohé a často nevyzpytatelné, a hlavně - nikdy není pozdě začít! Třeba vám klasiku v dětství zprotivili - a v padesáti objevíte její kouzlo. Dejte tomu šanci!
(A správná odpověď na naši “smetanovskou” otázku? 1. Vyšehrad 2. Vltava 3. Šárka 4. Z českých luhů a hájů + 5. Tábor 6. Blaník)
Seznam skladeb zmíněných v článku (podle slohových období):
BAROKO
- J. S. Bach: Knížka skladeb pro Annu Magdalenu Bachovou
- J. S. Bach: Temperovaný klavír
- J. S. Bach: Preludium G-dur ze suity pro sólové violoncello
- A. Vivaldi: Čtvero ročních dob
KLASICISMUS
- W. A. Mozart: Malá noční hudba
- L. v. Beethoven: klavírní sonáty (Mondscheinsonate, Patetická, Appasionata)
- L. v. Beethoven: symfonie (5. "Osudová", 1., 7., 9. "S Ódou na radost")
ROMANTISMUS
- G. Rossini: předehry k operám (např. Italka v Alžíru, Vilém Tell)
- R. Schumann: Kinderszenen
- F. Chopin: např. Ballade No. 4 in F Minor
- F. Liszt: Liebesträume, S. 541: No. 3 in A-Flat Major
- P. I. Čajkovskij: např. Louskáček - La marcia
- P. I. Čajkovskij: Klavírní koncert b-moll
- M. P. Musorgskij: Obrázky z výstavy
- M. P. Musorgskij: Noc na Lysé hoře
- N. Rimskij-Korsakov: Šeherezáda
- G. Mahler: symfonie (např. 1., 2.)
IMPRESIONISMUS
- C. Debussy: Suite Bergamasque, L. 75: III. Clair de Lune
Mohlo by vás také zajímat: