Vinařství jižní Morava

Pivo nebo víno?

Tradičně je Česká republika vnímána jako národ pivařů - při bližším pohledu to ale není tak jednoduché, zde je několik faktů:

Je tu samozřejmě rozdíl mezi Čechy a Moravou. Věděli jste třeba, že pokud jde o plochu registrovaných vinic, je poměr drtivých 96 ku 4 procentům ve prospěch Moravy?
Podle nedávného (2021) průzkumu je víno u nás nejoblíbenějším alkoholickým nápojem - i když co se týče množství na hlavu, vypije se více piva. Jak je to možné? Jde prostě o to, že vína se - ať už pravidelně, nebo jen výjimečně - napije 73 % populace, zatímco piva “jen” 65 %. Tedy že víno je “nejtolerovanějším” alkoholickým nápojem, který občas ze společenských důvodů pijí i abstinenti.
Zdá se, že na stoupající spotřebě vína měla vliv také coronavirová karanténa spojená se zavřením hospod - k domácímu popíjení se pak často jevilo jako vhodnější víno než “lahváče”. Přece jen, točené pivo ničím nenahradíš.

Z historie víme, že vztah k vínu se vyvíjí a proměňuje - a vypadá to, že dnes se nacházíme na stoupající vlně obliby.

vinařství

Trocha historie

Nejstarší doklady o pěstování vína na našem území pocházejí z okolí Pálavy z období Velkomoravské říše. Kníže Svatopluk zakládal vinice díky sazenicím dovezeným z Uher (tj. dnešního Maďarska) a Rakouska. Za středověku pak vinice zakládaly i kláštery. Ve 13. století už patřil obchod s vínem k hlavním příjmům měšťanstva a šlechty; největší vinařskou obcí byly tehdy Hustopeče, kde se touto prací zabývala většina obyvatelstva. Také Karel IV. - jak známo z hodin literatury - podporoval pěstování vína.

Zlatý věk moravského vinařství přichází v 16. století, kdy zde bylo nejméně dvakrát více vinic než dnes. Třicetiletá válka znamenala pohromu i pro vinaře - teprve koncem 17. století se začalo s obnovou přerušené tradice. V té době se také objevují jako nový typický prvek vinné sklepy.

Koncem 19. století nastaly pro vinaře zlé časy. První pohromou v r. 1866 byly drsné mrazy, které zničily polovinu vinic. Nejhorší rána pak přišla na přelomu 19. a 20. století, kdy se v Evropě rozšířili z Ameriky dovlečení škůdci vinné révy: plíseň révová a padlí révové, a především mšička révokaz. Tento hmyz napadá kořeny rostlin, čímž způsobí jejich celkový úhyn. Původní evropské odrůdy tak byly téměř kompletně zničeny; jediným způsobem, jak je zachránit bylo roubování na odolné podnože americké révy.

Z této kalamity se vinaři vzpamatovávali jen pomalu - v 30. letech na Moravě zůstalo jen 3800 hektarů vinic (oproti dnešním 17 tisícům). Po 2. sv. válce došlo sice k obnově tradic, ale socialistické hospodářství nepřálo malým rodinným vinařstvím a produkce vína ve velkovýrobě upřednostňovala kvantitu před kvalitou. To se samozřejmě změnilo po roce 1989.

Současné trendy

V 90. letech se objevuje mnoho nových malých vinařů, současně pečujících o tradice svých předků a zároveň experimentujících s novými přístupy a trendy v oboru (typickým příkladem jsou třeba členové spolku Mladí vinaři) .

S obnovou přirozeného konkurenčního prostředí vzrůstal tlak na marketing a propagaci. Přibývá specializovaných vinoték, vinařství se propojuje s turismem (vinařské stezky, cyklovýlety, zájezdy) a kulturními událostmi (např. degustace vín při koncertech vážné hudby), vznikají vinařské festivaly. Objevuje se fenomén tzv. otevřených sklepů, kdy degustace není omezena jen na jeden sklípek, ale návštěvníci volně procházejí mezi více sklepy v dané oblasti. Spolu s tradičním vinobraním patří tento typ akcí týkajících se vína mezi nejoblíbenější.

Další zajímavou možností je vytváření vlastní sbírky vín - tedy víno jako investice. Může jít třeba jen o pár tuctů lahví, ale i o celé sklepy s tisícovkami lahví. Tento ušlechtilý koníček už ale vyžaduje nejen peníze, ale také solidní přehled a znalosti.

Autentická a přírodní vína

Jako reakce na postupující komercionalizaci se objevuje v nultých letech hnutí autentických či "přírodních" vinařů. Ti se snaží o návrat k postupům dřívějších generací vinařů bez používání různých chemických prostředků, především siřičitanů, jimiž se reguluje proces kvašení a které chrání aroma a barvu vína. Víno se nefiltruje, nepřidávají se do něj taniny, enzymy či sacharóza zvyšující obsah alkoholu.

Hrozny pro výrobu těchto vín by měly pocházet z ekologicky obhospodařovaných vinic, kde se nepoužívají žádné postřiky a vinaři si vystačí s pomocí užitečného hmyzu (slunéčka, lumčíci, škvoři) a speciálních bylinných společenstev.

Autentická vína mají jinou chuť, než běžná vína - je to čistá chuť vinné révy ve své pravé podobě. Výhodou těchto vín je, že po nich nebolí hlava (což způsobují právě siřičitany) a po otevření láhve se nekazí.

Víno a popkultura

Už za normalizace vznikla filmová trilogie s V. Menšíkem Bouřlivé víno (1976), Zralé víno (1981) a Mladé víno (1986). Dnes už je to samozřejmě spíše “pro pamětníky”, ale mladší diváci se mohou poučit, jak se tehdy vyrábělo víno v zemědělských družstvech (a že některé problémy zůstávají stále stejné).

Ve druhé polovině nultých let se víno a vinaři stávají obzvláště oblíbeným tématem. Celosvětově šlo např. o filmy Bokovka nebo Dobrý ročník, u nás pak zabodoval film Bobule s Terezou Voříškovou (Ramba), následovaný dvěma sequely. Jistě, často šlo o vytěžování klišé “bodří Moraváci žijící přirozeným venkovským životem” vs. “cyničtí Pražáci zkažení velkoměstem a penězi”, ale svůj půvab to jistě mělo. S podobným “vibem” pak pracoval i seriál Vinaři, doprovázený hitovkou “Víno” od skupiny Chinaski. Dalším vinařským seriálem od stejného produkčního týmu byla Pálava (2022).

V letech 2019-2022 Česká televize vysílala cestopisný seriál Krajinou vína, který mapuje nejznámější vinařské regiony. Průvodcem pořadu je známý moderátor a milovník vína Václav Žmolík.

A jaké že to jsou regiony?