Životopisné filmy o hudebnících: Přehled těch nejlepších snímků

Životopisné filmy (tzv. biopics) o umělcích mají diváci v oblibě. Zlé jazyky sice tvrdí, že je ještě víc milují sami tvůrci – protože si skrze ně točí filmy tak trochu o sobě, o své cestě na vrchol i na dno. Jinými slovy, staví si tím pomníky. Oblíbené jsou ale i mezi herci, kteří za hlavní role v těchto filmech často získávají ocenění. Odložme však ironii stranou a pojďme si tenhle podžánr trochu zmapovat – tentokrát se zaměříme na hudebníky.

Zrod filmového génia

Už první zvukový film, Jazzový zpěvák z roku 1927, lze považovat za jistou formu biopicu – podobně jako hlavní postava totiž i herec a zpěvák Al Jolson pocházel z židovské rodiny a jeho otec byl kantorem v synagoze. (Skutečný biografický film o Jolsonovi pak vznikl ještě za jeho života – v roce 1946.)

Oblibě filmů o umělcích napomáhal „kult géniů”, který se objevil v Evropě v 19. století, tedy období romantismu. Lidé uctívali umělce jako vyvolené jedince, takřka polobohy, jejichž talent je často dovádí až na hranici šílenství. Jejich úspěch je často draze vykoupen léty odříkání, chudoby a dřiny, nepochopením a výsměchem kritiků, intrikami konkurentů, případně politickým pronásledováním. Často jsou tito géniové plně doceněni až po tragické a předčasné smrti, protože „předběhli svou dobu”. Mívají neodolatelné charisma, v době mladistvých úspěchů jim ženy padají k nohám. Pokud mladistvé úspěchy nemají, je zde pak jejich věrná družka s rysy světice, která s nimi trpělivě snáší rány osudu a jako jediná věří v jejich talent a úspěch. (O to bolestnější je, když úspěch skutečně přijde a ona je zrazena a odkopnuta kvůli mladší sokyni…) Můžeme se těmto scénáristickým klišé posmívat, ale fungují dodnes.

Od Dylana po Elvise: Životopisné filmy o novodobých legendách

Tento kult samozřejmě přejala a adaptovala i Amerika a učinila jej součástí svého „amerického snu”, neboli „succes story”. A byl to právě Hollywood, tato továrna na sny, která přinášela pomocí svých filmů útěchu a naději milionům prostých a obyčejných lidí po celém světě. Nebudeme zde plýtvat vaším časem vypočítáváním všech možných slavných biopiců z historie, pojďme k těm nejsoučasnějším.

A Complete Unknown je film o počátcích kariéry Boba Dylana, písničkáře (anglicky singer–songwriter), jehož vliv na vývoj populární hudby v 60. let byl obrovský, především díky jeho textům. Udělení Nobelovy ceny za literaturu tedy dává rozhodně smysl. Dylana hraje velmi přesvědčivě Timothée Chalamet, který pro film jeho písně i nazpíval. Film se nevyhýbá zobrazení jisté Dylanovy bezohlednosti ve vztahu k lidem, kteří jej na začátku kariéry podporovali.

V lecčem trochu podobné jsou filmy Bohemian Rhapsody (2018) a Rocketman (2019) – první pojednává o skupině Queen a jejich frontmanovi Freddiem Mercurym, druhý o Eltonu Johnovi. Spojuje je téma vyrovnávání se s homosexualitou a obecně pak s nástrahami showbyznysu, a také poměrně volné nakládání s historickými fakty: kvůli plynulosti děje jsou některé události posunovány o roky dřív nebo později (např. Elton John zpívá v klubu píseň, která byla napsána o dva roky později apod.). I přes tyto dílčí kritiky měla Bohemian Rhapsody – i díky výkonu Rami Maleka v hlavní roli, za níž získal Oscara – fenomenální úspěch a je považována za dosavadní nejúspěšnější hudební biopic vůbec.

Rocket Man - Elton John Zdroj: Financial Times: Rocket Man — Elton John’s 1972 hit boosted his ascent to superstardom

Úspěšný byl také Elvis (2022) známého režiséra Baze Luhrmanna. Film mapuje celou kariéru Elvise Presleyho, od jeho raketového vzestupu v polovině 50. let až k hořkému konci v r. 1977. Důležitou roli zde má Elvisův manažer, Colonel Parker (hraje jej Tom Hanks), dosti nevybíravě manipulující se zpěvákem – je to vlastně záporná postava. Zajímavou shodou okolností měl následující rok premiéru film Priscilla, vyprávějící stejný příběh z hlediska Elvisovy manželky.

Sláva s temným pozadím: Amy, Kurt a Klub 27

Trochu hůře byl přijat film Back to Black (2024) o Amy Winehouse, jejíž smrt ve věku 27 let ji zařadila do proslulého Klubu 27 mezi další předčasně zemřelé hrdiny popové/rockové hudby (J. Morrison, J. Joplin atd.). O Jimu Morrisonovi a skupině The Doors pojednává stejnojmenný film O. Stonea (1991), v němž charismatického zpěváka ztělesnil nedávno zemřelý Val Kilmer. Film zdvihl velkou vlnu obnoveného zájmu o hudbu této legendární psychedelické kapely, byť i on obsahuje mnohé historické nepřesnosti.

Když už je řeč o Klubu 27 – o Kurtu Cobainovi existuje několik dokumentů, ale životopisné drama přímo ne. Je tu ovšem film Last Days (2005) slavného nezávislého režiséra Guse Van Santa, který vypráví o posledních dnech grungeové legendy. Van Sant chtěl natočit biopic, ale kvůli obavám z reakcí Cobainovy vdovy Courtney Love a fanoušků Nirvany se rozhodl postavy přejmenovat a děj a reálie lehce pozměnit. Film je náležitě temný a depresivní.

O dalším slavném rockovém sebevrahovi, Ianu Curtisovi z postpunkových Joy Division, pojednává Control (2007). Je to filmový debut slavného „rockového" fotografa Antona Corbijna, natočený na černobílý materiál, který dodává filmu odehrávajícím se v neutěšeném industriálním prostředí britského Manchesteru jedinečnou vizualitu a atmosféru.

K dalším ceněným biopicům patří ještě filmy Walk the Line (2005) o Johnny Cashovi (hlavní role Joaquin Phoenix – nominace na Oscara) a Ray (2004) o Ray Charlesovi (hlavní role Jamie Foxx – získal za ní Oscara).

Beatles na pokračování: Čtyři filmy, čtyři příběhy

A co nejslavnější skupina všech dob – Beatles? Na duben 2028 je ohlášena premiéra hned čtyř filmů, věnovaných každému členovi „Fab Four”. Režisér Sam Mendes získal pocit, že příběh skupiny „je příliš velký na jeden film”, což je asi pravda. Starších filmů týkajících se nějakým způsobem Beatles existuje docela hodně. Vlastně už Perný den (A Hard Day´s Night) z r. 1964 je svým způsobem film o kapele – vlastně je to jakýsi pseudodokument, v němž mladí muzikanti hrají sami sebe, prošpikovaný mile praštěným humorem a jejich písničkami. Pak je tu třeba Backbeat (1994), vyprávějící tragický příběh původního kytaristy Stuarta Sutcliffa, a Nowhere Boy (2009), jehož námětem je mládí Johna Lennona. Hlavním hrdinou snímku Midas Man (2024) je pak jejich první manažer Brian Epstein.

Když do hlavní role vstoupí Mozart, Bernstein nebo du Pré

I o slavných hudebnících z oblasti vážné hudby se točí životopisné filmy – dnes samozřejmě méně než dřív. Klasikou je jistě Formanův Amadeus (1984) – ironií osudu je, že Oscara za herecký výkon v hlavní roli nezískal Tom Hulce za postavu Mozarta, ale F. Murray Abraham za postavu jeho konkurenta Salieriho. Můžeme to brát jako jistou satisfakci pro nešťastného Salieriho, neprávem osočeného z Mozartovy předčasné smrti – tato fáma se drží v historickém povědomí dodnes.

Poměrně čerstvý je pak Maestro (2023) o dirigentovi a skladateli Leonardu Bernsteinovi, mj. autorovi muzikálu West Side Story. O začátcích kariéry dirigenta Toscaniniho a jeho senzačním záskoku ve Verdiho Aidě pojednává půvabný film Young Toscanini (1988). V 90. letech vznikla dva filmy pojednávající o hudebnících, resp. hudebnicích bojujících s psychickou chorobou: Shine (1996) o klavíristovi Davidu Helfgottovi (Oscar pro herce Geoffreyho Rushe) a Hilary and Jackie (1998) o violoncellistce Jacquelin du Pré (nominace pro Emily Watson), jejíž kariéru zničila roztroušená skleróza.

Mohlo by vás také zajímat: