Hans Zimmer, jeden z nejslavnějších skladatelů filmové hudby je v podstatě samouk. Narodil se v roce 1957 ve Frankfurtu nad Mohanem, ale v rodném Německu dlouho nezůstal. Po smrti otce přesídlil s matkou do Anglie. Škola ovšem Hanse moc nebavila, jeho výsledky byly dost tristní. Teprve na alternativní soukromé škole Hurtwood House, kde ho nechali věnovat se naplno hudbě, jeho studium za něco stálo. Zimmera v té době nejvíc lákalo stát se rockovou hvězdou. Neprosadil se ovšem jako kytarista, ale hráč na klávesové nástroje v novovlnných kapelách - vidět ho můžeme třeba v klipu ke známé písni “Video Killed The Radio Star” od The Buggles. Syntezátory se naučil ovládat metodou pokus-omyl (jinak to tehdy ani moc nešlo) a jejich zvukový svět, podobný možnostem symfonického orchestru, ho zcela pohltil.
Od roku 1980 pracoval jako asistent skladatele soundtracků Stanleyho Myerse - údajně byl přijat především proto, že uměl obsluhovat automat na kávu. Myersovi se ale hodily i Zimmerovy zkušenosti se syntezátory a elektronikou, takže mu postupně svěřoval stále více úkolů. Zimmer během pár let dohnal, co zameškal ohledně klasického hudebního vzdělání - naučil se pořádně noty, hudební teorii a základy aranžování pro symfonický orchestr. Postupně se osamostatňoval a začal pomrkávat po Hollywoodu. První velký úspěch přišel s hudbou k filmu Rain Man v r. 1989, který mu vynesl první oscarovou nominaci. Zimmer zde projevil originální zvukovou fantazii a invenci, když autistický svět hlavního hrdiny přiblížil pomocí atypických zvukových kombinací - např. syntezátorů a tradičních asijských nástrojů.
A pak už se skladatel rozjel naplno: Řidič slečny Daisy, začátek spolupráce s Ridley Scottem (Thelma a Louisa) - a v roce 1995 první Oscar za Lvího krále. Tomu předcházela práce na dnes pozapomenutém filmu Síla muže (The Power of One), odehrávajícím se v jižní Africe, kam Zimmer odjel, aby načerpal inspiraci a natočil si místní hudebníky. Tato docela nebezpečná výprava se mu vyplatila, protože autenticita soundtracku udělala silný dojem na tým Disneyho studia, připravující právě “afrického” Lvího krále, a zakázku Zimmerovi svěřila. Kromě Oscara byla hudba oceněna také dvěma Grammy a Zlatým globem. Následná muzikálová verze je dnes nejvýdělečnějším broadwayským muzikálem všech dob. (Dlužno dodat, že na hudbě spolupracoval také Elton John, který napsal písně, a dostal také Oscara za nejnzámější z nich - "The Lion Sleeps Tonight".) Další Zimmerovy devadesátkové soundtracky nominované na Oscara jsou Kazatelova žena (1997), populární komedie s J. Nicholsonem Lepší už to nebude (1998) a další africký animák Princ egyptský spolu s Tenkou červenou linií (1999). Tento "válečný film s filozofickým přesahem" režiséra Terrence Malicka je považován za jeden z uměleckých vrcholů Zimmerovy tvorby. Malick si vyžádal hudbu ještě před natáčením, aby ji mohl pouštět “na place” kvůli navození požadované atmosféry. Tento postup používal např. i Sergio Leone při realizaci svých spaghetti-westernů (Tenkrát na Západě) s hudbou legendárního Ennia Morriconeho, který patří k velkým Zimmerovým vzorům.
Pokud jste milovníci Hanse Zimmera, na smsticketu právě prodáváme vstupenky na koncerty filmové hudby po celé ČR: https://www.smsticket.cz/?query=hans+zimmer
V nultých letech pak dosáhl Hans Zimmer definitivního hvězdného hollywoodského statusu. Vděčí za to nejen svému talentu a pracovitosti, ale také díky neomylnému citu pro výběr spolupracovníků a hostů, kterých bylo za ty roky již na stovky. Postupně si vybudoval jakousi hudební “dílnu” či “továrnu” (Remote Control Productions, resp. Media Ventures Entertainment Group), v níž asistenti zpracovávají a dotahují jeho nápady a témata. Jedině tak je možné vychrlit několik soundtracků ročně při zachování vysoké kvality. Z nejvýznamějších titulů z tohoto období lze vybrat např. Gladiátora (2001), Černý jestřáb sestřelen (2001), Pearl Harbor (2002) nebo Šifru mistra Leonarda (2006), a dále animáky Madagascar (2005), Simpsonovi ve filmu (2007) - autorem slavné znělky není ovšem on, nýbrž jeho kolega Danny Elfman, spolupracující hlavně s Timem Burtonem - nebo Kung fu panda (2008). Značnou popularitu Zimmerovi přinesla hudba k sérii Pirátů z Karibiku. Při psaní hudby k Poslednímu samuraji (2003) odehrávajícím se v Japonsku se Zimmer snažil dozvědět co nejvíce o tradiční japonské hudbě, ale měl pocit, že čím více studuje, tím více zjišťuje, jak málo toho ví. Nicméně podle ohlasu z Japonska věděl nakonec překvapivě hodně. Kvůli prvnímu filmu o Sherlocku Holmesovi (2009) si Zimmer pořídil levný rozladěný klavír kvůli jeho nenapodobitelnému zvuku, kvůli “dvojce” (2011) pak podnikl cestu na Slovensko za autentickým romským folklórem. Konečně nesmíme zapomenout na dvě nolanovské batmanovky Batman začíná (2005) a Temný rytíř (2008), na nichž spolupracoval s proslulým kolegou Jamesem Newtonem Howardem; poslední část trilogie Temný rytíř povstal (2012) už realizoval sám.
Zdroj: X.com
S Christopherem Nolanem si sedli - Zimmer opatřil hudbou i jeho zašifrované, nicméně divácky oblíbené opusy Inception (2010), Interstellar (2014) i válečný Dunkerk (2017). Dalším z výrazných režisérů, s nimiž navázal Zimmer spolupráci je Denis Villeneuve, jehož dvorním skladatelem byl původně Jóhann Jóhannsson, další elektronicko-symfonický eklektik se zálibou v temných tónech, který ovšem r. 2018 předčasně zemřel. Prvním plodem spolupráce byl Blade Runner 2049 (2017), pokračování kultovní sci-fi Ridleyho Scotta se známým Vangelisovým syntezátorovým soundtrackem. Duna (2021 a 2024) podle neméně kultovní knižní předlohy pak vynesla Zimmerovi druhého Oscara. Zimmer upřednostnil práci na tomto filmu před Nolanovým Tenetem, protože je sám velkým fanouškem knižní série. Kvůli inspiraci strávil týden v poušti v Utahu, nechal si postavit speciální hudební nástroje nebo natočil třicet dudáků v kostele.
Co je na Zimmerově hudbě tak speciálního? Navzdory mamutímu objemu práce, kvůli němuž se nevyhne osočení z nadprodukce a sebevykrádání, je stále schopen kreativních inovací. Obecně jde o eklektický a postmoderní přístup: Zimmer elegantně spojuje elektroniku, klasický orchestrální zvuk, tradiční asijské či africké nástroje a reálné zvuky a ruchy filmových lokací. Je fakt, že z orchestru vytěžuje hlavně smyčcovou a žesťovou sekci, čímž jeho zvuk poněkud zplošťuje, a dramatické těžké perkusivní údery, často elektronicky upravené, se už staly - zvláště v bojových scénách - trochu otravným klišé. Zimmer má jistě i “čuch” na silné melodie, ale často si - jako základní motiv - vystačí s nějakým zajímavým, nezaměnitelným zvukem (např. lodní siréna v “Inception”).
Kromě filmů píše Zimmer hudbu i k počítačovým hrám, dokumentárním filmům, k ceremoniálům, a dokonce složil i výstražné troubení pro speciální sportovní model BMW. Od roku 2000 vystupuje se svou hudbou i naživo, přičemž si plní svůj dávný sen o rockové hvězdě: kromě kláves hraje i na elektrickou kytaru. Zvláště v posledních letech vyráží na velká celosvětová turné po velkých halách, s dechberoucí vizuální složkou a pyrotechnikou.
Mohlo by vás také zajímat:
- Vážná hudba: tipy pro začínající posluchače
- Hudba na svatbu: písně a jejich příběhy
- Top české kapely pro děti, které nesmí chybět v rodičovském playlistu
- Muzikály pro děti: Historie a současnost muzikálů
Zdroj titulního obrázku: screenrant.com